Muškařův sen se konal v úterý. Nebyl to až tak sen co do velikosti ryb, spíš šlo o to, jak se povedl den. Ráno jsem vstal nebuzen budíkem a věděl, že NIC nemusím. Po obligátní kávě, rozkouření a letmém pohledu na průtoky padla volba na Chrudimku. Nemám to daleko a Seč konečně přiškrtila odpouštění.
Na místo jsem dorazil v 8 hodin a nejdřív se šel podívat na vodu. Byla už jen o málo vyšší a stále přikalená. Po převléknutí jsem navázal mokré mušky a vyrazil směr má oblíbená placka která je na mokré muškaření jako stvořená. Začal jsem ji prochytávat a první záběry přišly hned. Malí pstroužci, občas lipánek, tak to šlo stále dokola. Začínal jsem být zoufalý a dostavoval se komplex méněcennosti. Za nic jsem se nemohl přehoupnout přes 15 cm. Na zahájení tu prošlo asi 150 vláčkařů, ale že by vše vychytali ? A kde jsou ryby mezi 15 a 25 cm ? Myslel jsem, že větší voda vyláká ven i staré mazáky a v zákalku budu mít šanci jich pár píchnout. Chyba lávky ! Převázal jsem na nymfu a popošel níž do tůněk v lese. Krátká nymfa ale nechávala ryby úplně v klidu a v úseku, kde jsem se díky četnému výskytu potočáka tento způsob lovu učil dnes úplně zklamal. To mě vysloveně zarazilo. Kde všechny ty ryby jsou ? Nevím, jestli mou oblíbenou říčku nenavštívil v zimě černý mor. Na 300 metrech řeky jsem chytil 3 rybky. Opět do 15 cm.
K další velmi slibné jámě jsem se připlížil po čtyřech a na první nához chytil svou největší rybu na Chrudimce- lipana okolo 30 cm. Pak jsem přidal ještě jednoho o pár cm menšího. Celkem jsem tady chytil zhruba 30 ryb, ale velikost byla velkým zklamáním. Opíchávání těchto rybích miminek mi přišlo trochu perverzní, tak jsem se rozhodl lov ukončit. Věděl jsem, že kamarád Míra je v Koutech, tak jsem se tam na něj rozhodl jet podívat.
Na místo jsem dojel ve 13.30 a ocitl jsem se v ráji. Hladina rybníka jako zrcadlo, nikde ani noha, občas sebrání ryby a na prostředku si na boatu připaloval krk jediný rybář- Míra. Připlaval ke břehu a říkal, že pár ryby chytil. Chtěl jsem pro dnešek s lovem skončit, ale tohle lákalo. Nasednul jsem do auta a velmi nepředpisově mazal domů pro boat. Cestou zpět jsem koupil povolenku a za 30 minut čistého času jsem plaval pár metrů od Mirka. Ryby byly aktivní u hladiny i přes vedro a slunečné počasí. Navázal jsem červeného pakomára, tmavého shuttlecocka a patentku. Tato trojka však nebyla rozhodně to, co duháci chtěli. Po hodině zoufalého hledání bylo mé skóre 0 a jediný záběr jsem sekl tak razantně, že mi forpas pstruh kompletně očesal. Míra měl chycených už 7 ryb a rýsoval se mi pěkný debakl. Pak jsem se ale trefil ! Vysazený duhák = bláznivé barvy dnes vůbec neplatilo. Zhruba po hodině a půl jsem sestavu doladil do ideálu. Nymfa jepice na 12 z přírodního zajíce a stříbrnou lametkou, 14 březnovka s červeným típkem a malý černý brouček. Pstruzi dávali přednost lehce předimenzované zaječí nymfě, ale „nevyhrála“ o moc. Od této chvíle jsem začal chytat rybu za rybou. Povedla se i jedna dubleta.
Většina ryb byla soustředěna kolem přítoku, na, v ten den, návětrné straně. Bylo mi trochu líto, že jsem nechytil žádnou starší rybu, vše čerstvě vysazené a okousané. Rozmezí 35-42 cm. Ve chvíli, kdy slunce zašlo za špičky stromů se rapidně ochladilo a hladinová aktivita ryb klesla. Od 19:00 jsem chytil jen jednu rybu a po osmé jsem to zmrzlý zabalil. Teprve teď sem si uvědomil, že jsem celý den nejedl a těšil se domů. Více takových dnů přeje sobě i každému z Vás.
