Jizera – Líšný, Spálov 5.9.2007
V sobotu jsem se jak se říká pěkně namlsal a tak už jsem se nemohl dočkat středy. Nad Prahou se od rána začala honit černá mračna a předpověď taky nebyla nejlepší. Není tedy divu, že se mi zase nepodařilo nikoho zlákat s sebou na ryby. V poledne jsem práskl dveřmi v práci a už jsem uháněl po dálnici na Mladou Boleslav. Cíl byla Jizera v Líšném a Spálově.
Za čtyřicet minut už jsem stál u soutoku řeky a elektrárenského kanálu v Líšném. Řeka byla ještě čistá, ale z kanálu se hrnula voda jak ze Žluté řeky. Viditelnost v ní byla tak 5 cm. Nasedl jsem do auta a popojel k jezu ve Spálově. Řeka už se tady také začínala kalit, ale ještě to docela šlo. Rychle jsem se převlékl, než to bílé kafe bude všude. Když jsem však sáhl po krabičkách s muškami bylo zle. Rychle jsem si vzpomněl, že krabičky jsou v kapse u boatu v garáži. Nakonec jsem našel v autě zapadlou malou krabičku se samými suchými muškami. Řekl jsem si, že jsem v p….., ale přece to nevzdám, když už jsem se oblékl.
Navázal jsem na dvanáctku žlutého chrostíka na 14 tiemcu a vyrazil do proudu asi 150 m pod jezem. Foukal poměrně silný vítr a já na mouchu moc neviděl. Přesto jsem zahlédl několik ryb jak se po mušce ohnali. Dva lipany okolo 25 cm jsem vytáhl. Pak jsem vyrazil proti proudu na konec tůně pod jezem. Tady jsem za krátko chytil několik malých potočáků. Největší měl tak 28 cm. Když jsem chrostíka utrhl a vyměnil za malou rudořitku na 16 s křidýlkem ze CDC začal jsem chytat místo pstruhů lipany. Byli sice znatelně opatrnější, než pstruzi, ale přesto jsem jich ulovil asi deset. O posledního lipany jsem mouchu při záseku urazil a rozhodl se přejet ještě jednou do Líšného.
Tam už byla voda jako kafe všude. Zkusil jsem znovu chrostíka, tentokrát s černým, stříbrně kroužkovaným tělíčkem. Pstruha jsem v tom plovoucím bordelu už nechytil, ale světe div se, lipani dobírali chrostíka bez sebemenšího zaváhání. To trvalo tak dvacet minut. Pak jako mávnutím proutku začali mouchu jen doprovázet po hladině ale už jí nikdy nedobrali. Po půl hodině jsem Žlutou řeku opustil a vyrazil spokojený k domovu.
Hodně lidí naříká na stav ryb v našich vodách, ale já jsem přesvědčen, že mnoho zahraničních rybářů by nám naše vody a jejich obsádku mohlo závidět. Jenom ta velikost ryb kdyby byla větší. Jenže při našem rybářském tlaku těžko mohou dorůst do trofejních velikostí aniž by ušly pozornosti lovců. Prostě vody málo a rybářů mnoho. A velká ryba ze soukromého revíru sice potěší, ale touhy lovce přeci jen neuspokojí. Stále mám pocit, že mi jí někdo napíchl na háček tak trochu zadarmo.
