Monfish Cup 2013

A je za námi třetí ročník jezerního muškařského závodu Monfish Cup 2013. Nezastavilo nás ani letos nepříznivé počasí, které nás donutilo termín konání závodu o týden posunout do již probíhající pstruhové sezony. Důsledkem této změny byla jen menší účast oproti původně dosud nejvyššímu počtu přihlášených, neboť termínový kalendář závodících muškařů je tak nacpaný, že tato změna na poslední chvíli už mnohým nedala šanci na náhradní splnění rodinných povinností a tak museli účast v tomto závodě prostě oželet. Naši slovenští příznivci pak v tomto termínu absolvovali domácí závod ve Zlatné. Snad jediným nemilým překvapením pro mě s klukama bylo, že nakonec 19 závodníků z přihlášených bez omluvy nepřijelo. Díky tomu pak pro ně připravené štonty zely prázdnotou. Škoda, ti kdož přijeli mohli mít více prostoru.
Bylo jich 116. Dělat finále pro 100? Asi blbost a tak jsme se rozhodli změnit průběh závodu. Nikdo nevypadával po sobotě, všichni obrazně řečeno postoupili do nedělního finále. Ve skutečnosti se však celý závod změnil ve dvoudenní osmikolový závod s rotacemi nejen v sektorech, ale mezi sobotou a nedělí i mezi skupinami A a B. Spravedlivější systém se samostatným hodnocením jednotlivých kol po sektorech snad ani nejde realizovat. Všichni tedy chytali po oba dva dny a do poslední chvíle mohli bojovat o co nejlepší umístění. A zájezd do Mongolska, jako cenu za sedmé místo, brali jen jako bonus. Mnohem víc je zajímal co nejlepší výsledek na tomto prestižním závodě s obrovskou konkurencí těch nejlepších.
První Lojzovo zazvonění do sobotního rána po časném losu na oba dva dny vyhnalo mou hladinu adrenalinu na maximum. První nahození, stovky mušek ve vodě a nikde žádná ryba. To nebylo předchozí dva roky zvykem. Že by se projevila studená voda když led z přehrady zmizel teprve před týdnem? Snad to nebude rybí polévka s rybami bez chuti na nabízené nástrahy. V tu chvíli jsem cítil jak se mi začíná rosit čelo pod teplou čepicí. Pohled k maringotkám a první šplouchanec na hladině, napnutá šňůra, v zápětí podběrák v ruce a už se volá rozhodčí. Uf tak pojďte rybky. Jako by tu nervozitu ze mě ty potvory cítily a chtěly mi to dát sežrat. Trvalo to pro mě snad věčnost, ale ve skutečnosti to bylo pár minut a najednou začaly ryby šplouchat cestou do podběráků kolem celé přehrady. Všechno v pořádku, bude to dobré, konečně se můžu jít nasnídat.
Během soboty se ulovilo celkem 2245 ryb a v neděli 905. Celkem tedy 3150 kusů z asi 6000 vysazených za poslední tři týdny (z toho cca 3500 ve čtvrtek před závody a 500 v sobotu po prvním dnu). Mezi úlovky byli samozřejmě hlavně duháci, sem tam siven, štiky, candáti, okouni, kapři, ale i perlín, jeseter a sumec. Největšími rybami byly sumec Fandy Kouby 99 cm, štika Lukáše Starýchfojtů 90 cm a jeseter Vaška Dvorského 85 cm. Na paty těmto velikánům šlapali pak statečně kapři přes 70 cm.
Po prvním dnu bylo pořadí jak se říká podle očekávání, na prvních místech v obou skupinách byli v podstatě samí zkušení závodníci s těmi nejvyššími ambicemi. Druhý den pořadím výrazně zamíchal a tak ze závodní špičky v první desítce zbyli jen tři. Celkový vítěz a dnes už trojnásobný Luboš Roza, pátý David Chlumský a asi nejšťastnější ze sedmého místa Tomáš Starýchfojtů. Až 16tý byl potom další reprezentant Filip Apjár a 18tý v předchozích dvou ročnících dvakrát stříbrný Tonda Pešek. Druhý byl pro pořádek skokan roku z naší Monfiší stáje Honza Šnek a třetí David Beran z Hradce Králové. Nejlepší ženou byla Ivana Kuchaříková celkově 32, nejlepším juniorem mladý monfišák Tomáš Langer celkově 36tý. A abych nezapoměl na sobotní losování zájezd do Slovinska vylosoval Dan Svrček pro Elišku Markovou. Letos výjimečně jsme se rozhodli ocenit cenou fair play Jirku Pejchara, který se sám přihlásil o vyškrtnutí ulovené štiky z bodovacího průkazu, kterou mu rozhodčí sice zapsal, ale zapomněli ji změřit. Jirko díky.
Celý závod by nebyl takový jaký je bez pomoci Poličských rozhodčích, na korektnost měření a zapisování dohlíželi skvělí sektoroví rozhodčí rázní, rozhodní a spravedliví. O plné žaludky a dobrou náladu se jako každý rok postaral Lukáš se svými kolegyněmi z restaurace na přehradě. Těm všem stejně tak jako ostatním členům RS Vysočina, kteří se podíleli na přípravě závodu patří naše poděkování. Zvláštní poděkování pak patří panu Jaroslavu Martinů, starostovi Poličky za podporu rybářskému sportu v Poličském regionu a nechci zapomenout na „šťastného skřítka“ poličského rybářského areálu Michala, bez něhož by mnoho věcí nefungovalo.
Vám všem, kdož jste přijeli a zúčastnili se děkujeme za přízeň a přejeme mnoho úspěchů v letošní muškařské sezoně. Na shledanou zase za rok.
P.S. Ani v Poličce nemusí při muškařských závodech padat trakaře!

Konečné výsledky jsou k nahlédnutí zde.