Jako již tradičně každý rok jsme se i letos vypravili za rybářským
dobrodružstvím do Mongolska. Ulanbátarské letiště nás přivítalo chladným,
ale stunečným ránem. Náš mongolský průvodce Batrach spolehlivé čeká na náš
přílet. Čas máme skvělý, takže v klidu připravíme auta k odjezdu a
vyrážíme rovnou směr Onon. Cesta běží podle plánu a ještě před setměním
otevíráme dveře našim dřevěným srubům v táboře Monfish. Po dlouhé cestě se
všichni těšíme na spánek, ale hlavně na ráno, kdy konečně uvidíme řeku v
celé své kráse.
Hned po probuzení naše kroky míří k vodě. Procházíme kolem velké zatáčky
přímo pod sruby a bedlivě sledujeme každý pohyb na hladině i pod ní. Po
pár krocích vidíme slušného lenoka odpočívajícího v tišině těsně u břehu.
Není na co čekat, musíme dát dohromady cajk a vyrazit na ryby. První dny
chytání lovíme kolem srubu, nováčci se seznamují s vodou a chytáním
divokých ryb. Dle informací, které od nás dostali, si každý zkouší sám po
svém jak mu to půjde. U první teplé večeře hodnotíme a diskutujeme, jak by
mělo chytání probíhat a kde je dobré ryby hledat a naopak kde není nutné
ztrácet čas. Kluci už mají každý svoji první ononskou rybu a tím i první
zážitek z lovu v panenské přírodě. Sdělují dojmy z rybářského dne a
plánují strategii na další výšlap.
Září při vlídném počasí stále ještě nabízí možnost lovu na suchou mušku, v
našem případě na myš či koníka. Tento způsob lovu byl i letos úchvatným
zážitkem a v první 14dení partě jsme si ho skvěle užili. Ryby se nechaly
vyprovokovat k útoku na haldině i přesto, že aktivně nesbírali. Při
poctivém a cíleném prochytávání vodního koryta je to jen otázkou času, kdy
naše suchá potvora na 4/0 nebo 6/0 háčku zmizí v tlamě agresivní ryby.
Již po pár dnech strávených u vody je zřejmé, že ryb je v řece opravdu
dost. Zažíváme úžasné chvíle v přírodě, kdy není probém nachytat v jednom
dni i 50 nádherně rostlých ryb na jednoho rybáře. Každý den se nám daří
ulovit minimálně jednoho Tajmena a co je skvělou vizitkou místních
ochránců přírody je ten fakt, že se v hojném počtu začínají objevovat
Tajmeni dorostenci (40-50cm). Tato skutečnost je důležitým krokem k
zachování jejich populace v mongolských řekách.
S kluky se shodujeme, že sportovního rybáře opravdu velice osloví místní
forma pstruha (Pstruh Amurský). Tyto statné ryby nám při každém výpadu
dokáží pořádně zvednout adrenalin v krvi. Jejich bojovnost a síla je v
určitých partiích řeky velice znát a když se s Vámi pere potočák okolo
70cm k tomu se přičte síla proudu vody, je to nezapomenutelný zážitek.
Takto nádhernou rybu se nám letos podařilo ulovit za jedné velice teplé
zářiové noci. Vyrazili jsme pěšky proti proudu řeky jen kousek nad srub a
s připravenou hladinovou nástrahou – myší, jsme trefovali místo, kde se
stékaly dva proudy řeky. Hned po prvním dopadu na cílené místo se do tmy
ozval veliký šplouchanec, bohužel pro nás ryba nástrahu netrefila. Dalších
pár náhozů se nic nedělo a my jsme začali pochybovat, zda je možné rybu
ještě vyprovokovat a zda není místo moc poplašené. Nezbývalo nic jiného
než pár minut počkat, nenahazovat a vyzkoušet to později. Takové čekání se
nedá moc dlouho vydržet, takže asi po 5minutách letí myšák vzduchem zpět
do míst prvního útoku. Nához se povedl perfektně a myš se na pár vteřin
mírně přizastavila ve vracáku. Jakmile ji ale začal unášet proud,
rozstříkla se voda a ryba z hloubky zaůtočila…..tentokrát už sedí na
háčku pevně a začíná noční zdolávání. Po několika výpadech přitahujeme z
temné vody nádherného potočáka. Všichni obdivujeme jeho zmasilé tělo a
krásné zbarvení, typické pro tyto zdejší dravé predátory. Nočním soubojem
a vrácením ryby zpět vodě pro nás lov končí a spokojeni míříme do srubu.
Každý večer plánujeme program na další den a vyrážíme za rybami do
blízkého okolí. Cestou se zastavujeme v jurtě u domorodých pastevců, kde
kupujeme čerstvé mléko a smetanu. Dopoledne obyčejně trávíme vázáním mušek
a přípravou nástrah. Náš rybářský den obvykle začíná kolem 11-12h. V tuto
dobu ryby začínají být aktivní a shánějí se po potravě.
Den ode dne si každý začíná osvojovat techniku chytání na místní řece a
dostavují se lepší a lepší úspěchy. Před odjezdem první party zpět do
Ulanbátaru máme chycených zhruba 40 Tajmenů, spoustu krásných potočáků a
lenoky dopočítat nelze, těch bylo chyceno oravdu hodně. Klukům se vůbec
nechce od řeky zpět do ruchu města. Poslední den u vody jsme trávili
relaxačně, počasí bylo nádherné, plné slunka a my jsme si naplno užívali
ticha a klidu mongolské přírody „dole v horách“.
Kuchař nachystal vynikající slavnostní večeři na počest úspěšným členům
rybářské výpravy, kterým už končil zdejší pobyt. Po přisednutí ke
srubovému stolu, povyprávění a shrnutí celého času stráveneho u Ononu,
kluci uléhají do spacáků, aby nabrali síly na zpáteční cestu do Ulanu. Po
snídani sedáme do auta a vyráříme směr civilizace.
Ohromná škoda je, že spousta krásných ryb z letoška není vůbec
zdokumentována. V tu danou chvíli se prostě člověku nechce vytahovat
foťák, řekne si, až příště…pokud tedy zrovna nemá kolegu natolik na
blízku, který vše v klidu vyfotí nebo natočí. Na druhou stranu je fakt, že
to není o snímku, ale o zážitku a o pocitu, který si v sobě každý nese
sám. My bychom se s Vámi o letošní zážitky rádi podělili alespoň formou
snímků…v naší fotogalerii Mongolsko 2011 naleznete několik vybraných fotek z letošní
výpravy, tímto děkuji všem, kteří přispěli.
