Konečně ! Po týdnech sledování průtoku v horní Vltavě se dočkávám čísla 4. Vteřinové kubíky rozuměj. Měli jsme jet původně 4, ale vlivem okolností se naše výprava smrskává na 2. V úterý se nedočkavě budím v 5.00 a čas zabíjím vázáním. V 6 vyrážím pro Petra a po sedmé jsme na cestě.
K vodě dorážíme za 2 hodiny a převlečení je otázkou pár minut. Zákaz brození nám neumožňuje chytat na krátkou nymfu a hladinová aktivita ryb je nulová. Navazujeme tedy těžší nymfy a snažíme se je vodit na dlouho. První záběry přicházejí a my taháme ven první nádherné šumavské lipany. Velikost ryb je standardní v našich vodách. Do 25 cm. Nesdílím nadšení ostatních „monfišerů“ pro MP vody a stojáky jsou pro mě také neatraktivní, tak mě tento neutěšený stav našich P revírů trápí víc. Slušnou rybu jsem neměl na prutu už pěkně dlouho. Mám holt muskařinu spojenou s podhorskou řekou a s potočáky a lipany. Tak si „zvětšujeme“ ryby zjemňováním náčiní. Pruty AFTMA 2 a 3 se snad nikde na světě tolik neprodávají.
Dlouhá nymfa mě moc nebaví, tak prodlužuji a tenčím návazec a navazuji lehoučké mokré mušky. Při březích se občas začínají objevovat kolečka. Jsou to jen proudníci, ale je to znamení, že se něco líhne. Lipaní kroužek jsem však neviděl žádný. Občas chytnu proudníka, spletli se i dva lipánci a potěšil mě i potočák. Musím uznat, že populace PO se tady lehce zlepšila. Tato část Vltavy je spíše královstvím lipana a pstruhů jsem tady moc nechytil. Loni i letos se objevili ve větších počtech. Jejich velikost ale ponechám bez komentáře.
Nad úsekem, kde chceme a vlastně i musíme končit (je zde hájené rybí pásmo) vím o proudku, kde sedí vždy lipan okolo 4O cm. Prohazuji ho mokrou muškou. Po neúspěchu nasazuji těžší mouchy a snažím se ho (jestli tu je) přimět k záběru. Za chvilku cítím drbanec. Ryba nesedí ! Ale vzápětí šílený tah. Velký lipan je tu i letos ! Hned mi ale dochází, že něco není v pořádku. Ryba se mi zřejmě otočila po mouše a já jí podsekl. Chudáka dědečka vytahuji za hřbet. Rychlá fotka v mokrých rukách Petra a už maže zpátky. Na podzim ho snad chytím na jepičku. To už těch 40 mít bude. Dnes mu do nich 2 mm chyběly.
Jelikož se nebrodí a chytat se může jen z jednoho břehu, máme úsek, který mi normálně trvá 2 dny prolovený okolo 17.OO. Vracíme se tedy do míst, kde máme auto a já v jediném místě objevuji 3 sbírající lipany. 2 jsou menší, ale jeden se mi zdá slušný. Převazuji a už to jede. Přikrčený za stromem nabízím rybám všechno možné. Jepice všech barev, malé chrostíky, klinkhammerky, broučky, red i orange tagy, dotterely a to vše ve všech barvách a velikostech. Líhne se dost druhů hmyzu a nedaří se mi identifikovat, co ryby preferují. Snad jen to, že se specializují na určitý druh a ostatní hmyz plave kolem nich beztrestně.Na red taga chytám jednoho dorostence, ale není to ani jeden ze sbírajících.
Asi po půl hodině mi s nimi dochází trpělivost. Potichu se odplížím od břehu a rybám nadejdu. Desítka vlasec, můj oblíbený černý brouček, hnědá nymfa jepice na šestnátce a malá březnovka. Posílám mokrou sestavu ke sbírajícím rybám. Během pěti náhozů je mám všechny. Ten větší měl 36 a byl to krásný samec. Ryby určitě nesbíraly nic z blanky, vyskakovaly si pro kořist velmi nelipanově až nad hladinu. Nevím, co sbíraly, ale úspěšnost mokrých much mě překvapila. Pokračuji proti proudu, ale kolečka již nevidím. Prochytávám klidnější partie. Nějaký lipánek se mi daří ulovit. Také jeden potočák, který měl 3 přenádherné jasně červené tečky na tukové ploutvičce.
Přicházím do tůňky, která končí přírodním jízkem. Uprostřed něj si vodáci udělali průjezd. Prohazuji konec tišiny a pouštím mouchy i do tohoto sifonu. Lehce s nimi pošmrdlávám (omlouvám se za ten výraz, lepší nemám) a přichází rána. Výskok a krásný pstruh podpořen silou proudu prchá o tůň níž. Jdu za ním a v klidnější vodě ho snadno zdolávám. Má cca 33 cm a jako každá ryba z horní Vltavy je krásně zbarvený. Moc mě potěšil.
Spokojení končíme a uháníme směr hospoda u Němečka. Vynášíme věci na pokoj a jdeme na pivo. Nebereme ani svěráčky. Hospoda je prázdná a ubytován taky nikdo není. Pijeme pár piv a Honza nás láme na slivovice, že prý jsme tam dlouho nebyli atd. Jeho pozvání zamlouváme, ale on se k němu stále vrací. Moc se nám do kořalky nechce, jsme unavení a ráno chceme brzy vyrazit. Nakonec si dělá smutně grog a mručí něco o pražských abstinentech. Asi čekal, že rozpoutáme pijatiku a on se jako vždy přidá. Ale chci si svou první letošní Šumavu užít a ne prospat druhý den v ostřicových lukách, jak je mým zvykem.
Ráno zjišťujeme, že jsme se mohli zmrskat jak zákon káže. Vltava je po nočním dešti vysoká a kalná. Přesto navazujeme a zkoušíme lovit v příbřežních partiích a klidnějších místech. Řeka je úplně mrtvá. Chytám pouze 2 malinké lipánky a Petr je bez ryby. Vyjíždíme asi o 5 km výš, protože Vltava se dobře a rychle čistí. Náš předpoklad byl správný a voda je tu o poznání lepší. Tady se mi do ryb nedaří strefit a těch pár drbanců jsem neproměnil. Tady jsem bez ryby já, Petr chytá lipana a potočáka.Čistota má do chytatelnosti daleko, tak přejíždíme na Volyňku. Honza nás po telefonu navádí do místa, kde jsem ještě nebyl. Všeobecně známá místa pod Strunkovicemi se mi, nevím proč, nelíbí.
Do mělké vody nasazuji mokrou mouchu, ale rybám se nechce. Chytám jednoho proudníka a pokračuji do nevkusně zmeliorované části. Dno je alespoň plné kamenů, které se zoufale snaží imitovat přírodní koryto. Ryby by tu být měly. I přes neuvěřitelné množství hmyzu se ryby ne a ne zvednout. Radost mi udělalo pár obrovských žlutých májovek. V tomto úseku chytám 2 pstruhy okolo míry a jednoho lipana, který vypadá jako já. Malej a tlustej. Níž po proudu se chvíli bavím ouklejemi a tloušti a kolem 16.00 končíme.
