Konečně jsme dorazili k řece, zaparkovali u silnice nad hydroelektrárnou a vrhli se přes rozkvetlou louku k vodě. Sluníčko začalo připalovat a teplota se už dávno přehoupla přes dvacet stupňů. Jirka s Romanem se vydali výš proti proudu, my s Pavlem šli níž. Pavel odešel k ostrovu a já zůstal sám na krásné lipanové pláni. Ve vzduchu pulzovala tmavá hejna jepic, vzpoměl jsem si na malé jepičky které se rojili v Americe, s krátkými strmě ujmutými tělíčky a zavalitou hrudí nazývanými „Trico“, těch tam byly také tisíce a vypadaly stejně. Na vodě se sem tam objevilo kolečko od menší ryby a jinak nic, jepic si nic nevšímalo.
Navázal jsem poslední zbytky silného fluokarbonu a na konec jsem uvázal pořádného streamera, jeho velikost snad odradí menší ryby a velké jí neodolají. Po pár krocích od břehu jsem zjistil, že na lipanové pláni je mnohem víc vody než bych očekával, původně jsem myslel že tak okolo půl metru, ale místy bylo vody až nad pas. Šel jsem prostředkem řeky, pod nohama mi jemně chroupal písek s kamínky. Rozdával jsem streamera na obě strany, pěkně do břehu a čekal na záběr. Ze začátku plaval streamer na hladině, než se namočil, ale ani to rybám nevadilo a ty menší statečně bušily do dlouhého zonkrového ocásku v přírodní barvě divokého králíka. Nejmenší která se pověsila, byl duhák kousek přes 20cm a největší tak o 15 čísel větší, docela mne překvapil jeden lipan, který zůstal na 2/0 háčku.
Sešel jsem pláň a čekala mne táhlá hluboká tůň s proudem. Silný modrozelený proud byl vtěsnán do dvoutřetinové šířky toku na pravé straně ostrova, zatímco na druhé zurčel jemný pramínek vody skrz kaskádu tůněk a proudků schovaných pod čerstvou zelení mladého vrbového listí, a někde tam byl schovaný Pavel chytající na suchou lipany. Prošel jsem okolo příkrého břehu ostrova kam až to šlo a dál pokračoval po souši až po soutok pravého ramene s levým. Chytal jsem duháky do 40 cm snad objeden hod. Nechtělo to vůbec rychlé stahování, spíš si jen tak pohrát v proudu se streamerem, podržet ho nad překážkami na dně a ryby si pro něj spolehlivě přijely. Na výběhu tůně se začal proud opět zrychlovat ale nebyl natolik silný, aby se nedalo zabrodit. Ještě z ostrova jsem našel hejno lipanů a pár jich přelstil na nymfu než odjeli dál od břehu. Většinou se drželi na rozhraní světlého písku a tmavších kamenů, stáli s hlavami proti proudu a sbírali malá, pro mě neviditelná, nic unášená proudem. Hejno se rozdělilo na dvě poloviny, jedna část odjela hlouběji na světlejší pískové dno, druhá neklidně pózovala v mělčí vodě nad tmavým dnem těsně u písečného pásu, podobně jako to dělají mořští pstruzi když loví krevetky, ti taky jezdí nad tmavými plochami aby nebyli vidět a podnikají výpady za potravou pohybující se nad světlým dnem.
Několik větších lipanů jsem dostal na krémového blešivce, jiné na zlatohlavou bažantí nymfu, když píšu větších, tak to je na místní podmínky, v našich by to byli ohromní giganti, lipan okolo 45cm je ve Slovinsku celkem běžný, lze jich některé dny ulovit i desítky.
Co se týče potočáků, tak těch na Sávě není moc, a chytil jsem jediného až druhý den, byl nádherně stavěný a urputně se bránil tak dlouho, než mi pod nohami spadl z bezprotihrotového háčku. Ryby zásadně neměřím, když nemusím a nebo se nejedná o kapitální kus, který chci mít přesně zdokumentovaný, ale i tak mám míru 50cm docela „ve voku“ a tenhle ji měl.
Na duháky je Slovinsko opravdu bohaté, jsou většinou krásně rostlí a nejsou geneticky deformovaní bez ploutví nebo s mopslími hlavami. Chytnete jich dvě sorty, nejsou oddělené velikostí, ale vzhledem, jedni mají kompletně dorostlé ploutve, ti druzí mírně poškozené z vysazování. A nenechte se překvapit rybou okolo 70cm, i ta může být čerstvě vysazena.
Slovinsko je nádherné, s divokou přírodou, monumentálními horami, které máte během chytání na dohled, skvělou kuchyní a vínem a rybařinou, která je neskutečná.
V červenci se tam chystáme znovu a určitě budeme mít místo v autě, tak se kdyžtak ozvěte…
