Doba lovu: 10.00-12.30, počet rybářů: 1, zataženo, -2 °C
Způsob lovu: mokrá moucha
Ulovené ryby: Pstruh obecný, Lipan, bílá ryba cca 30 kusů
Tak konečně jsem se dostal na moji oblíbenou řeku Tichou Orlici. Na muškařském úseku již nebylo po ledu ani památky, tak jsem po příjezdu rychle spěchal do vody.
Tento úsek řeky je zcela regulován a obdařen mnoha malými, leč v současnosti již skoro rozpadlými jízky, které vytvářejí drobné peřeje střídající se s tůňkami hlubokými do jednoho metru. Voda proudí poměrně klidně korytem se stálou šířkou a vysokými břehy. Prostě ideální podmínky pro chytání na mokrou mouchu. Před rokem jsem s ní tady slavil mnoho úspěchů.
Poprvé jsem nahodil šikmo po proudu hned pod nejbližším jízkem. Nic. Napodruhé také nic a na to jsem tady nebyl zvyklý. Třetí nához do stejného místa však po chvilce přinesl prudký záběr a já už tahal prvního tlouště lehce pod třicet centimetrů. Z tohoto místa jsem jich vějířovitými hody po celé šířce řeky chytil během dvaceti minut šest a pak to přišlo. Po splavání do proudu při levém břehu najednou neobvyklý úder do šňůry. Hned na to prudký výpad šikmo po proudu, rychlá otočka , pět metrů směrem ke mně a pak první výskok. V tom okamžiku bylo jasno, že je to pěkný potočák. Po chvíli se mi ho podařilo na návazci z dvanáctky zdolat a on musel na okamžik strpět tu maličkou vzdálenost mezi námi, abych ho mohl vyfotit. Pak už rychle uháněl za mě, dál proti proudu, za svojí milovanou svobodou. Následně jsem zde ulovil dalších asi deset bílých ryb.
Záběry na tomto místě pomalu řídly a tak jsem začal pomalu brodit vodou a stále řeku prohazoval ze strany na stranu. Na mělčinách u pravého břehu jsem chytal malé tlouště, ve větší hloubce nalevo ryby ke třiceti centimetrům. Po přechodu dalšího jezu jsem opět dostal ten nezvykle prudký záběr a znovu jsem se mohl popasovat s překrásně vybarveným potočákem. Byl sice o něco menší, ale zato silnější. Taková ryba mě vždy neobyčejně potěší.
Krátce na to jsem utrhl i druhou zlatou královnu, kterou jsem si ráno narychlo uvázal a od té chvíle se mi nepodařilo najít podobně spolehlivou mušku v mé krabičce. Prošel jsem tedy asi dvě stě metrů řeky a sem tam chytil tlouště, nebo plotici. Ale zdaleka uµ to nebylo takové. Prostě žlutá královna dnes kralovala a jinou mouchu na trůn nepustila. Byl jsem ale rád, že jsem mezi bílou rybou chytil i několik lipanů. Těch zde bylo málo i v loňském roce.
Jediným kazem na krásné vycházce za šupináčky bylo poznání, že odpadků v korytě řeky oproti loňsku spíš přibylo, než naopak. Potkal jsem ocelová a dřevěná vrata, sloupek od plotu, dětský kočárek, několik lahví od piva a mnoho různých plastových obalů a tašek. Myslíte si taky jako já, že to tak nebude věčně a přece jenom jednou tu bezohlednost vůči okolí jako lidé překonáme a na dně řek nebudeme nacházet tyto lidské pomníčky. Kolemjdoucí na mě při odchodu koukali divně. Když jsem v jedné ruce držel rybářský prut, čekali v druhé ryby. Ale mým úlovkem byla alespoň část toho harampádí, které jsem našel na dně a které pak skončilo v kontejneru, kam patří.
