Začátek pstruhové sezóny naruby

Začátek pstruhové sezóny naruby
„Ahoj hochu, to jsem ráda, že tě zase vidím,“ vítá mě mamka sedící na nemocniční posteli, když jsem k ní přišel na návštěvu. „Taky tě moc rád vidím, vypadáš zase o trochu líp,“ Chválím mamku a opravdu se mi zdá zase o chlup lepší. Právě dojídá večeři, tak se jdu zatím podívat na výsledky biochemických vyšetření, které se jen pomaličku vracejí k horním hodnotám normálu. Ale aspoň to.
Jdu zpátky za ní a sedám si na postel. „Jsi nějaký smutný, co se děje? Vlastně no jo! Vždyť dneska má svátek Irena, a tak vám začíná pstruhová sezóna a ty jsi zase určitě nebyl, viď?“ Smutně pokyvuji hlavou a líčím mamce vysokou hladinu Jizery se zakalenou vodou, kde je úplně zbytečné pokoušet se na mušku chytit nějakou rybu. „Neboj, však si těch mušek, které jsi vázal přes zimu, určitě užiješ. Hned bych si dala nějakou rybu. Nemáš prášek na bolení hlavy, od odpoledne mě bolí a je to čím dál tím horší.“ Jdu na sesternu a prosím o nějaký lék pro mamku. Když se vracím, mne si čelo a lehá si přes postel. „Tady ho máš , mamko, tak si nelehej a nejdřív si ho spolkni. Mamko, pojď, posadíme se, mamko, co ti je, mamko….?“ Přestává se mnou komunikovat a začíná hluboce dýchat. Kontroluji zorničky a jsou každá jinak široká. Volám na sestru, která přivolá lékaře a společně odvážejí mamku i s postelí. Stojím jako omráčený.
JIP, CT, ARO, UPV – nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, kolik zkratek se nám snaží zachránit život. Přichází lékař a jeho slova slyším jako z dálky. „Na CT jsme zjistili krvácení do lební dutiny, už jsme volali záchranku a převezou ji na neurochirurgii, kde ji budou hned operovat. Vypadá to velmi vážně …“ Beru si mamčiny věci z oddělení, dávám je do kufru auta a jedu domů, kde všechno líčím manželce a volám bratrovi. Nikdo tomu nechce věřit.
Druhý den hned ráno volám do nemocnice. Operace se zdařila, povedlo se odsát celý krevní výron a zastavit krvácení. Obrovské štěstí, že se vše řešilo tak rychle. Ale hluboké bezvědomí stále trvá. Stav je kritický.

Jedu domů a cestou se stavuji v naší pstruží líhni. Slíbil jsem, že pomůžu s vysazením malých pstroužků do chovného potoka. Správce Honza nalije do igelitového pytle vodu a síťkou mi odlovuje 12 000 malých pstružích miminek, napustí kyslík a zaváže. Dávám si pytel do kufru auta a jedu domů pro manželku, aby mi s tím pomohla. Máme už systém. Já jdu s kyblíkem plným rybích miminek kolem vody a ve vhodných místech je vysazuji a manželka mi přejíždí s autem, abych se nemusel stále vracet. Když se někde zdržím, jde mi naproti a také moc ráda pár těch malých hrdinů vysadí. A tak se prodíráme kolem potoka spolu, tůň po tůňce a snažíme se tomu potoku vdechnout nový život. Jezdím kolem něj každý den z práce a vždy se sám sebe ptám: „Tak co, kluci, jak se vám vede a kolik vás jich ještě zbylo? Držte se. Za rok možná půjdete do velké řeky jako velcí kluci, kteří se umí uživit v přírodě“. A najednou jsme s manželkou oba strašně pyšní na to, že tisícům malých rybiček pomáháme začít žít svůj nový život a že jsme u toho právě my. Pomalu mi dochází jedna věc. Mám začátek pstruhové sezóny. Nemůžu psát o tom, kolik vysazených duháků, proti kterým vůbec nic nemám a jsem rád, když si zachytám, jsem ulovil a nemůžu psát ani o tom, na jaké mušky. Můžu se jen chlubit, že jsem měl v kufru auta dvanáct tisíc pstruhů a všechny jsem pustil. Prostě začátek pstruhové sezóny naruby. Vracíme se manželkou pěkně unavení. Sedám do křesla a volám do nemocnice.

„Maminka už dýchá spontánně bez pomoci přístrojů, ale zůstává v hlubokém bezvědomí. Je to trochu lepší, ale stav je stále kritický…,“ odpovídá ošetřující lékař na můj dotaz ke zdravotnímu stavu mamky.
Koukám do prázdna a přemýšlím o tom, že vám tenhle opravdu pravdivý, i když místy až absurdní příběh, napíšu. Není moc o rybách, tak se omlouvám. Je prostě o mém začátku letošní pstruhové sezóny. Sedám k počítači a napadá mne, že život je jedna velká aukce, ve které si nemůžeme životní příběhy vybírat a koupit, ale jsou nám přiděleny.
„Tento příběh patří tomu pánovi z Lestkova. Poprvé ….podruhé….potřetí. Pán z Lestkova si bude žít s tímto příběhem. A dále tu máme ……“

Všechny moc zdravím a přeji krásnou sezónu 2013.
Pavel Srna

1 komentář u „Začátek pstruhové sezóny naruby

  • Zdravím Vás pane a přeji hodně zdraví a rybářskýcxh zážitků. Takový článek člověka potěší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *