Doba lovu: 12.50-16.00, počet rybářů 2, zataženo, -8°C, silně zakalená voda
Způsoby lovu: krátká nymfa, mokrá muška
Ulovené ryby: Lipan 8-35cm celkem cca 10 ryb
Musím říci, že mě Mildas svojí poslední návštěvou na Úpě doslova rozložil. To přece není možný aby měl takovou kliku a vždy, když s ním nejsem , tak si skvěle zachytal. Popadl jsem telefon a Milanovi nedal šanci cokoli namítnout. Ve čtvrtek už na mě čekal v práci a bylo vidět, že jsem mu tu šanci klidně mohl dát, protože by nezklamal a jel i dobrovolně.
Po dobrém gáblíku cestou jsme mezi závějemi sněhu pracně našli místečko k zaparkování. Neuvěřitelně rychle jsem na sebe natáhl těch několik mrazuvzdorných vrstev. Pak jsem se zhluboka nadechl a po vzoru pana Menšíka se štěstím hned na první pokus zavázal brodící boty. Vše klapalo zcela nečekaně. Ani návazec jsem tentokrát nemusel převazovat třikrát se zmrzlýma rukama. Tak jsem ještě pověsil foťák na krk (teda to kiloapůl) a už jsme s Milanem uháněli do tůně, ve které kluci předevčírem excelovali.
Při prvním pokusu sestoupit do řeky jsem sebou fláknul jak široký tak dlouhý. Milan se mi kupodivu ani nesmál a vypadal jako když se bojí o mé zdraví. Pánbůh ho za to odměnil a dopřál mu podobný flákanec na ledě těsně před ukončením lovu a to ještě s poměrně horším následkem. Tedy nepříjemně naraženou rukou.
Když jsme konečně spustili osvědčené mušky do tůně, tak jsme rychle ztráceli sebevědomí. Po 30ti minutách marného snažení jsme si nehezky o Mildasovi s Honzou a jejich vyprávění pomysleli své, samozřejmě neoprávněně a jen pro tuto chvíli. S nadějí jsme vyrazili po proudu a vytrvale prochytávali celou plochu řeky. Ta nám však nechtěla ze své rybí obsádky ukázat vůbec nic. Zato velmi nepříjemný mráz nám ukázal svoji dovednost a já s úžasem sledoval rozličné čepice a klobouky, které z vody na vystupujících kamenech s pomocí proměnlivé hladiny vyrobil. A vybral bych si vskutku dobře počínaje basebalovou čepkou a konče třeba kloboukem, jaký nosil Jánošík. Nakonec jsme přeci jen nějaké ryby objevili. Po prvním 7 cm dlouhém lipánkovi jsem chytil ještě 4 větší. Milan o kousek níž našel jamku plnou ryb, ale největší měla asi 12 cm. Výjimkou byl jen slušný potočák, který mu ale před vylovením spadl. Po třech hodinách tvrdého boje jsme se tedy rozhodli zkontrolovat místo, kde dosud vždy lipani sbírali a to zejména pozdě odpoledne jak o život. Leč tentokrát nic. Prostě ani kolečko! Ryby nejspíš byly otrávené podobně jako my neuvěřitelným množstvím nečistot, které do řeky tentokrát vytékaly z nedaleké čistírny odpadních vod. Prostě takhle zakalenou Úpu jsem viděl naposledy před rokem při jarním tání. Možná to byla příčina změny chování ryb spolu s výrazným poklesem teploty v inverzní oblasti. Tak jsme utrhali mušky, sbalili fidlátka a vyrazili směr domov s vědomím, že naše chvíle stejně zase jednou přijde a ty potvory šupinatý se budou divit čím je nakrmíme.
Cestou jsme se pokusili vyfotit loupeživé kormorány a volavky. Ptáci však o publicitu a mediální úspěch zjevně nestáli a odlétali, jakmile jsme se k nim dostali tak na 60 metrů. Přesto alespoň několik se jich podařilo zachytit při zbabělém útěku. Jen kdyby to byl útěk poslední a už se nevrátili.
